Napsal uživatel Jakub Nosek Středa, 31 Říjen 2007 01:54
Ve středu jsme byli poprvé vypuštěni do světa bez doprovodu starostlivých rodin hostitelů. Měli jsme v itineráři cestu do Manchesteru. Jízda metrem byla až na neskutečné horko bez problémů. Všichni zvládli vystoupit na správné stanici Euston, odkud nám jel přímý vlak do Manchesteru. Bohužel se nepodařilo zajistit místenky pohromadě, a tak bylo po losování jízdenek dle protažených obličejů jasné, kdo sedí ve větší skupince pohromadě a kdo je v celém vagónu sám. Na nádraží si nás vyzvedli angažovaní rodiče našich soupeřů...V 17:30 jsme nastoupili k zápasu proti místnímu týmu Brooklands Hulmeians[hjůmíjens]. V ůvodních minutách jsem si připadal jako Karel Jarolím den předtím na Arsenálu. Prohráli jsme face-off, pak soupeř dlouho ůtočil a dal gól. To se opakovalo třikrát bez toho abychom si sáhli na míč. Většinou to Hulmeians zkoušeli odcloněním obránce nahoře hráči s míčem. Naše obrana si na své zkušenosti nepočínala zle. Několikrát si naši hráči po bloku přebrali dobře, jenže soupeř byl trpělivý. Neukvapoval se a na chybu, která musela jednou přijít, si počkal. V dalším průběhu hry se naši hráči začali více osmělovat. Více chtěli balón a přestávali se bát přejít jeden na jednoho. I přesto si musíme přiznat, že jsme se spokojili s tím, dlouho držet míč v ůtoku a nechávat odpočinout naši obranu. Oproti minulému zápasu jsme se ve většině činností zlepšili. Práce midů při clearu našim obráncům a hlavně brankáři velmi pomohla, stíhali jsme střídat za čtvrtou dlouhou hůl i brankář statečně odolával zrádným střelám o zem, ale na silného soupeře to nestačilo. Podlehli jsme 3:7 po čtvrtinách (1:4, 0:2, 1:1, 1:0). Tým Brooklands Hulmeians je momentálně v této věkové kategorii jeden z nejlepších v Anglii. Navíc jim znatelně pomohl 17-ti letý hráč (dokonce figurující ve výběru Anglie do 19-ti let), který táhl většinu soupeřových akcí. Střelci našich branek byli: Kryštof Kotáb, Šimon Pecka a Petr Novák. Po malém pohoštění v místní klubovně jsme se rozdělili do rodin souperů, kde jsme byli ubytovnáni.
Ve čtvrtek ráno jsme se sešli na vlakovém nádraží a vydali se do Londýna rovnou na zápas s dalším těžkým soupeřem. Na nám již známém místě v areálu Walcountian Blues nás čekal výběr týmů z anglického jihu - South Allstars. Ovšem nikdo asi nemohl tušit, kdo na nás čeká uvnitř klubovny. Po pozdraveni s místními se přihrnul chlápek, který se představil jako John Grant a hned za ním Shawn Wilkins. Teprve při rozhovoru s Wilkinsem, kdy mi popisoval, jak tu dělají kemp pro mládež a jak by rádi to samé přijeli udělat příští rok do Čech, mi došlo že se nejedná o shodu jmen. Asi momentálně nejlepší hráč lakrosu na světě John Grant Jr. a jeho spoluhráč z MLL(tým Rattler) a NLL(tým Rochester Knighthawk) tady připravovali anglické hráče na pár denním soustředění, aby se nakonec postavili na střídačku Allstars jako trenéři v zápase proti Jižnímu Městu.
Nevím jestli tato skutečnost mohla na naše hráče nějak zapůsobit, ale 1. periodu jsme odehráli opravdu špatně. Soupeř se oproti nám výborně pohyboval a vytvářel si gólové šance. V tu chvíli také gradoval náš dlouhodobější nešvar, a to střely z dálky vedené ze shora nahoru. Brankář je snadno chytal a rozehrával do brejků. Jen se štěstím jsme v 1. přestávce prohrávali pouze 2:0. O pauze jsme se shodli, že to byl zatím nejhorší výkon, co jsme tady v Anglii předvedli, a že musíme zvednout hlavu. Kluci si to vzali za své. Sami se snažili navzájem povzbudit a výsledek se brzy dostavil. Po nádherné kombinaci při přesilovce snížil Adam Podroužek a ještě v druhé periodě vyrovnal na 2:2 Šimon Pecka po nahrávce Podroužka. Po půlce jsme pokračovali v zodpovědné obraně, jistém vyvážení míčů a trpělivém ůtoku. Ač jsme inkasovali trochu laciný gól z ůhlu, dokázali jsme znovu odpovědět a to hned 2x. Petr Novák zakončil break po nahrávce Karla Zímy a Pecka uspěl se střelou zpoza zóny pod nohy brankáře. Do poslední čtvrtiny jsme tedy vstupovali s jednobrankovým náskokem. V tu chvíli byl na hřišti zcela jiný tým, než ten z první části. Vědomi si malého náskoku jsme až s neuvěřitelnou jistotou drželi míč dlouho v ůtoku, stříleli z připravených pozic a hlídali si postavení po střele, abychom mohli pokračovat. Soupeř se jen sporadicky dostal k míči, a když už se tak stalo, tak ve spěchu po vyrovnání balón ztratil. My jsme naopak ještě zvýšili po další rychlé kombinaci v přesilovce gólem Nováka a ůčet utkání završil David Plecháček po nahrávce zpoza brány od Podroužka. Po vítězství 6:3 jsme se mohli oprávněně radovat. Tým ukázal, co v něm je.
V pátek jsme se konečně střetli s naším hostitelem. Tento tým je v průměru o rok mladší než náš, a tak jsme se po právu cítili v roli favorita. Byl to oproti čtvrtku pohodový zápas s mírnou převahou na naší straně. Jižní Město porazilo Spencer Lacrosse v poměru 6:3, přičemž za zmínku stojí hlavně dvě akce. Náš první gól, kdy se nám z rozestavení 2-2-2 podařilo sehrát nacvičený signál a Pecka mohl pohodlně skórovat, a ůspěšný fast-break, kdy šel míč rychle po ose Pavel Křehlík, Šimon Pecka a skórující David Plecháček. Dále ještě po brance přidali Adam Podroužek, Karel Zíma, Lukáš Nový a Petr Novák. Tento zápas bohužel nemohli hrát Milan Hrdina, který v minulém zápase dostal sekeru přes ruku a Kryštof Kotáb kvůli žaludeční nevolnosti.
Jako třešnička na dortu se ukázal náš poslední zápas na velmi ůspěšném turné proti soupeři z Bruselu. S nepříliš zdatným soupeřem jsme si poradili snadno 17:0 po periodách 4:0, 4:0, 4:0 a 5:0. V tomto zápase si sama řekla o pochvalu naše obrana v čele s brankářem Martinem Bartůškou, který si nulu na kontě určitě zasloužil. Nezbývá než zvážit pozvání na velký juniorský turnaj v Bruselu 26.-27. dubna. Ještě nás příšel pozdravit pan Peter Mundy, velký to šiřitel lakrosu z Anglie na kontinent, a mohli jsme vyrazit na odpolední až večerní prohlídku dalších atrakcí Londýna.
V neděli odpoledne jsme nasedli na autobus směr Praha. Cestu oživila plavba trajektem za velmi větrného počasí. V autobusu pak ještě chvíli bavila zbytek cestujících naše skupinka showmanů svým zpěvem, což vyvrcholilo rozdělením týmu do třech sborů a secvičením tzv. ovocného koktejlu(ananas, mango a kiwi:-). Celý autobus se nám ke spolupráci přimět nepodařilo, a tak nezbylo než jít spát.
Akcím jako byla tato zdar!
